Cesta do Egypta

CESTA PO EGYPTSKÝCH MYSTÉRIÍCH

1.-11. PROSINCE 2009

Začátkem prosince 2009 jsem se spolu se svými blízkými přáteli vydala na cestu do Egypta. Na tuto cestu jsem se těšila dlouho. Prakticky od svých 11 let, kdy jsem poprvé v hodinách dějepisu slyšela o pyramidách a starém Egyptě. Je pravdou, že jsem už v tomto věku měla osobní výhrady k oficiálnímu výkladu egyptské historie a zejména ke způsobu stavění pyramid. Nicméně jsem si je nechala „naštěstí“ pro sebe, protože v době hluboké totality by zřejmě nedošly pochopení nikde v mém okolí.V období asi před 10 lety se mi začaly samovolně vybavovat moje minulé životy v Egyptě – stačil pohled do knihy, na fotografii. V této době už jsem byla přesvědčená o tom, že se do Egypta musím podívat. Zároveň mi bylo naprosto jasné, že tam nemohu jet s běžnou skupinou turistů, kteří se mnou hluboce nesouzní. Tak jsem čekala, zda se najde skupina „mých blízkých“. Skupina se našla, ale jak už to bývá, docela jinak, než jsem očekávala. Jsou to mí drazí přátelé – terapeutky a terapeuti nejen metody RUŠ a hlubinné regresní terapie – se kterými se pravidelně scházíme, prohlubujeme své znalosti a zkušenosti a spolupracujeme.

Naše cesta začala v letovisku Hurgáda, odkud jsme se autobusem vypravili přes poušť a podél Nilu do Asuánu. Po cestě, která trvala asi 10 hodin, jsme mohli vidět a částečně poznat skutečný život prostých lidí. První dojem Evropana (nebo člověka ze Západu) je, že tu panuje neskutečná bída, že se tu život zastavil před několika stoletími. Lidé, oblečení v tradičních galábijách, ručně pracují na políčkách, zavlažovaných vodou z Nilu. Ti movitější z nich mají osly, kteří jsou zřejmě jediným dostupným dopravním prostředkem pro obyčejné venkovany. Jejich vesnice nám na první pohled připadají vybydlené. Obvodové zdi stavení, bez střechy. Místo střechy je listí z palem nebo rákosu. Nikde ani živáčka. O přítomnosti lidí svědčí pouze políčka v těsné blízkosti vesnice, příp. satelitní anténa na některém ze stavení. O několik kilometrů dál už je vidět lidi, tedy většinou muže. Ženy je vidět zřídka a pouze u domů, či u řeky, když perou prádlo. Muži pracují, obchodují, diskutují, pozorují život kolem sebe. Zejména na mostech přes vodní kanály je více lidí – něco jako u nás na náměstích. Je to pro ně místo setkání, přehledu o tom, co se děje, sdílení. Když jejich život pozoruji déle, překvapeně si uvědomuji, že mi jich přestává být líto. Proč? Vyzařují ze sebe spokojenost, klid, pohodu, přijetí života – jaký je.

Cesta do egypta

Cesta do egypta

Kde se ve mně vzalo to původní posuzování? Srovnání materiálních výdobytků? Dochází mi, že naopak MY se máme od nich učit. Sice máme materiální nadbytek, který ovšem nesdílíme. A tak díky němu jsme odtržení od ostatních, jakoby uzavření sami v sobě – se všemi svými pocity, o kterých se většinou stydíme mluvit. Pak si připadáme nepatřiční a máme potřebu to nějak zamaskovat, aby si toho druzí nevšimli – zvolíme si vlastní výraz tváře, životní styl, způsob mluvy, schováváme se za svou práci, za své posty, za svůj majetek…. A tak nějak celkově NEJSME SAMI SEBOU…. Jaký pokrok v rámci takzvané civilizace….

Naší „spřízněnou průvodkyní“ po SKUTEČNÉ historii je Šahrazád Awyan, dcera Abd´El Hakima Awyan, mistra domorodé ústní tradice původní prehistorické civilizace. S touto výjimečnou ženou jsme se celá skupina seznámili a sladili již na podzim v Praze. Absolvovali jsme u ní kurz staroegyptské metody léčivého dotyku Bio-Touch, kterou se shodou okolností naučila na Hawaji od místních léčitelů….Teprve doma při konzultaci s otcem zjistila, že tato metoda pochází z její domoviny – z Egypta…

Cesta do egypta

V Asuánu jsme navštívili chrám Chnuma na ostrově Elefantina. Dle slov naší duchovní průvodkyně Šahrazád Awyan to bylo první místo v Egyptě, kde byla v dávných dobách umístěna archa úmluvy, než byla přemístěna jinam. Původní chrám byl přestavěn a byl pod vlivem jiné kultury než té, která jej vybudovala. Jen při pohledu na dokonale opracované několikatunové kvádry ve srovnání s hliněnými cihlami pozdní dostavby je zřejmé, že vývoj egyptské kultury nesměřoval vývojově „vzhůru“ ke svému vrcholu, ale naopak z vrcholu „dolů“ ke stále nedokonalejším stavbám, malbám na stěnách atd…

Cesta do egypta

Je otázkou, odkud přišla vyspělá civilizace, která stavěla pyramidy, ovládala posvátnou geometrii, astronomii, lékařství a další obory na úrovni, která v některých ohledech daleko předčí dnešní dobu. Moje vlastní zkušenost je o tom, že tyto bytosti přišly z vesmíru, aby přinesly na Zemi poznání a duchovní vývoj ve hmotě.

Naše další cesta pokračovala lodí po Nilu, do dalších chrámů – např. Kom Ombo, Edfu, Karnak, Luxor, chrám Hatšepsut. Každý z chrámů působí svou specifickou energií, která je zaměřena na jednotlivé aspekty člověka.

Chrám v Kom Ombo byl zaměřen na přijetí obou pólů duality – na překonání strachu a pudových vibrací v člověku, na zaměření se do neutrálního středu vlastního Já, kde je moudrost a klid.

Cesta do egypta

Dle informací z materiálu „Okem boha Hóra“ (zdroj:www.okemboha.mysteria.cz):

Počátek duchovního zdokonalování je jasně vyjádřen v chrámu Kom Ombo, zasvěcenému zároveň Sobekovi, síle chaosu, jež vyvolává chyby a také Hórovi, symbolu permanentního vědomí a moudrosti. V tomto chrámu zahajovali žáci svoje duchovní zdokonalování. Naučili se zde zvládat strach a obranný instinkt a ovládat základní čakru. V tomto chrámu jim učitelé přednášeli o důležitosti zákona přírody a božských písmech, která je měla dovést k automatické ochraně života. Tyto vlastnosti byly důležité pro animálního člověka a žáci se je museli naučit kontrolovat, pokud chtěli dojít k vyšší hladině vědomí. Člověk se nemůže chovat moudře, jestliže jsou jeho reakce automatické, nekontrolované a agresivní a poškozují tak jeho vztahy s okolním světem. První úroveň porozumění skončila, když žák pochopil, že je život věčný, že smrt je jen dveřmi k další reinkarnaci a když se naučil ovládat svoje automatické rekace sloužící k ochraně života. Na důkaz musel projít testem smrti v kapli se dvěma oltáři. Museli prokázat svoji odvahu a samostatnost, před veškrerou dokonalostí vesmíru. Chrám v Kom Ombu byl zasvěcen vzdání holdu dualitě vesmíru, jež dovolovala člověku páchat chyby a experimentovat s důsledky svých rozhodnutí, aby mohl dojít k porozumění a duchovnímu zdokonalení. Proto byl zasvěcen dvěma protichůdným silám. Sobekovi, muži s krokodýlí hlavou, a Hórovi, muži se sokolí hlavou. Zaslepenému a moudrému. Nevědomému a poučenému chybami z předešlých 700 reinkarnací.

Cesta do egypta

Chrám v Karnaku byl původně vybudován jako chrám Duše a chrám v Luxoru byl vybudován jako chrám Těla. Tyto chrámy byly spojeny společnou energetickou linií, na které se nacházely i hlavní svatyně obou těchto chrámů. Velmi živě se mi při návštěvě Luxorského chrámu vybavil můj minulý život tady – od mých dětských let, kdy jsem studovala chrámové vědy i posvátná mystéria, týkající se harmonizace energií v těle v souladu s energií Země i Vesmíru, až do let, kdy jsem po několika zasvěceních vykonávala práci chrámové kněžky. Moje dávné vzpomínky jsou z doby, kdy byl chrám v době svého největšího rozkvětu a poskytoval své služby jak v oblasti léčení těla (pomocí vody, zvuku, léčivého doteku, léčivých krystalů, vyrovnání energií jin-jang v těle…..), v oblasti posvátné sexuality (např. příprava mladých lidí pro život v partnerství ) a stejně tak chrám působil jaké místo posvátných vibrací a centrum duchovního života v oblasti. Bytostně jsem si uvědomovala přítomnost silného energetického místa pro vyvážení harmonie v těle na jedné z bývalých chodeb chrámu. Dnes je toto místo k mé veliké radosti opět funkční (zkoušelo ho intuitivně několik lidí bez jakýchkoliv předchozích informací). Pro informaci – nachází se v levé části chrámu, hned za „vestavěnou“ mešitou. Od rohu mešity je to cca 20-25 metrů vlevo, v blízkosti původních sloupů téměř v rohu.

Cesta do egypta

Údolí Králů. Místo uprostřed pustých rozpálených skal. Proč zrovna tady byly po staletí budovány hrobky těch nejdůležitějších osob v zemi? Odpověď mi přišla skrze intuitivní vhled: toto místo je energeticky spojeno s chrámem Duše v  Karnaku a chrámem Těla v Luxoru. (Chtělo by se mi říct, že je to logické ) Vzhledem k tomu, že Egypťané věřili v reinkarnaci duše a v posmrtný život, hrobky byly budovány už za života panovníků s velkým uměleckým citem, inspirací a hlavně s úctou. S úctou ke smrti, k tělu, k duši, která prochází procesem umírání a navrací se „domů“. Do míst, odkud se inkarnovala do těla. Při návštěvě několika hrobek s překrásnou výzdobou nelze nevnímat všudypřítomnou energii úcty k životu i ke smrti, vědomí, že smrtí nic nekončí, jen přichází změna. Je to velmi posvátná a zároveň slavnostní vibrace. Jedna z hrobek je nedokončená, a přesto to, co řemeslníci stihli udělat, je skutečné úctyhodné. O to víc si uvědomuji, jak fyzicky náročná práce to musela být ( i vzhledem k horkému podnebí) a zároveň si uvědomuji, jakou duchovní úroveň museli tito lidé mít, aby výsledek byl přesně takový, jaký vidíme….Jaký smutný kontrast s dnešní dobou, kdy se o smrti mnoho nemluví, lidé umírají anonymně v nemocnicích a stáří je na obtíž. Vládne kult mládí, které je tak pomíjivé…..

Cesta do egypta

Na druhou stranu si vážím toho, že jsem to mohla vidět a zažít. Za cenu toho, že pohřební sarkofágy jsou prázdné, některé mumie jsou uložené v Káhirském muzeu a v Údolí Králů – na posvátném pohřebním místě Egypta – vládne turistický ruch…..I to svědčí o naší době, o naší neúctě ke smrti. Samozřejmě existuje názor, že hrobky byly mnohokrát vykradeny a že alespoň mumie jsou teď v bezpečí….Když si představím, že bych několik let (nebo staletí) staré ostatky mých příbuzných odvezla ze hřbitova někam do muzea „na bezpečné místo“, připadá mi to poněkud zvláštní….(mírně řečeno)…Pro všechny, kteří jste dočetli až sem, bych chtěla sdělit, že píšu hlavně o svých niterných pocitech a logická vysvětlení některých historických událostí mnohdy s mými intuitivními pocity příliš nekorespondují….

Chrám v Dendeře – hned za vstupní branou do vlastního areálu chrámu se všichni zastavujeme u sochy boha Besse.

Cesta do egypta

Dle průvodce: Pravděpodobně v sobě zahrnuje znaky několika původně samostatných bohů. Vystupuje v roli ochranného pomocníka zahánějícího od člověka zlo, a to zejména v rizikových okamžicích života: v těhotenství, při narození dítěte, ve spánku apod. Později se stal také bohem hudby a tance, plodnosti a podle nepřímých náznaků i erotiky. Nelze vyloučit, že spíše než za boha v plném smyslu slova by měl být pokládán za domácího pozitivního bůžka.

Vzhledem k tomu, že je umístěn blízko „Domu zrození“, kde se za pomoci chrámových kněžek rodily děti, není divu. V Domě zrození jsme zažili na vlastní kůži rituál zrození, který je pro mnohé z nás nezapomenutelným zážitkem nového začátku v tomto životě.

Jinak chrám v Dendeře je skutečným zážitkem. Nádherně malované impozantní sloupy, které vzbuzují smysl pro krásu, řád a také úctu. Vládne tu spíše ženská energie (mám silný pocit, že se tu tančilo, zpívalo, nebo hrála nádherná hudba….) Bylo nám umožněno také nahlédnout do podzemní krypty (pro některé to mohla být i zkouška odvahy vzhledem ke stísněným prostorám a poměrně vysoké teplotě uvnitř). Ovšem zážitek pokračuje i směrem k nebesům – vystoupáme po mnoha prochozených kamenných schodech na střechu chrámu

(ve směru dolů jsou spíše plošiny – předpokládám, že na střeše chrámu byla svatyně pro posvátnou sochu bohyně Hathor, která se v období svátků a oslav stěhovala dolů). Nezapomněli jsme navšívit místnost, kde se nachází slavný Zodiak. Za ním je místnost, kde jsme si mohli „osahat“ silnou energii propojení Nebe-Země uprostřed místnosti. Při stěnách této místnosti jsou také energetická místa zvlášť pro ženy a pro muže a bylo zajímavé nacítit pak vzájemné propojení s druhým člověkem opačného pohlaví. Je evidentní, že strážci této památky jsou dobře seznámeni s působením chrámu a nejen s jeho oficiální historií. Na střeše je nádherný výhled do okolní krajiny i do zahrady chrámu, která je naštěstí stále ještě součástí tohoto nádherného komplexu.

Cesta do egypta

Abydos – chrám boha Setha, chrám reinkarnace.

Tento chrám je jeden z nejzachovalejších, které jsme navštívili. Nejen že má strop, který velmi působivě zastřešuje energii místa, ale zejména malby jsou velmi krásné, často jsou i zachovalé barvy. Tyto nástěnné malby jsou úplně jiné, než jaké jsme doposud viděli. Celkové působení tohoto chrámu je velmi velmi posvátné – až mystické, smysluplné, vznešené a zároveň láskyplné. Cítím v sobě velikou radost (jakoby bez zjevného důvodu), velikou důvěru a bezpečí (opět jakoby bezdůvodně). Nechce se mi toto místo opustit, chce se mi tu jen spočinout a BÝT – mimo prostor a čas. A nejen já mám tyto pocity – „potkaly“ jsme se mezi nádhernými sloupy s kamarádkou, beze slov jsme se objaly a se slzami v očích sdílely nádheru okamžiku, který nikdy nekončí ani nezačíná…

Cesta do egypta

Osireion – chrám v těsné blízkosti Abydosu. Vedle chrámu Sfingy nejstarší stavba v Egyptě, a jedna z nejstarších staveb na zeměkouli. Bez ozdob a maleb, zato vybudovaná z mnoha 70-100 tunových obrovských kamenných kvádrů. Tyto kvádry jsou v těsné blízkosti jeden vedle druhého a do spáry mezi nimi by se nevešel ani list papíru (podobně – Chrám Sfingy, ale i starobylé stavby v Peru, které jsou stavěny stejným způsobem a díky tomu naprosto odolné vůči zemětřesení. Že by pouhá náhoda ???…..Náhoda neexistuje …..) Stojíme tváří v tvář technologii, nad kterou skutečně „zůstává rozum stát“. Okamžitě se nabízí otázka „Jak to ti lidé postavili?“ Pokud bychom věřili oficiální verzi výkladu historie, byli to velmi primitivní lidé bez výkonné techniky, jakou máme dnes…… Tak tato verze je očividně nepravdivá – alespoň pro mne. Nedá se než předpokládat hlubokou znalost práce s energií, s gravitací, s antigravitací atd…s obrovskou úctou a pokorou k projektantům i stavitelům těchto staveb..(V Egyptském muzeu v Káhiře jsme viděli součást antigravitačního přístroje.) V tomto chrámu jako jediném v Egyptě najdeme na jednom ze sloupů symbol posvátné geometrie – „Květ života“. (Sloupy jsou ze stejné černo-červené žuly, z jaké je zhotoven sarkofág ve Velké pyramidě v Gíze.)

 Cesta do egypta

K tomuto tématu zájemcům vřele doporučuji knihy Drunvalo Melchizedeka „Prastaré tajemství Květu života“ – svazek 1 a 2.

Chrám je částečně zatopen vodou a přístupný jen k vodní hladině. (Dle informací naší průvodkyně Šahrazád je tato voda léčivá – zevně).

 

Třetí Osiridův chrám je nepřístupný, tak jsme stihli jen udělat fotografie vstupu. Dle Drunvalo Melchizedeka byl považován starými králi a faraóny za nejposvátnější místo Egypta, protože se věřilo, že na tomto místě Osiris prožil zmrtvýchvstání a stal se nesmrtelným.

Všechny chrámy leží v těsné blízkosti městečka. Ta nejskromnější obydlí místních svědčí o velké chudobě obyvatel, a přesto tu paradoxně nenarazíte na agresivní prodavače suvenýrů, kteří vám svým „velmi těsným osobním přístupem“ poněkud naruší zážitek z prohlídky památek. Tito lidé byli skutečně klidní a respektovali nás, a možná právě proto jsme si u nich rádi koupili něco na památku.

Cesta do egypta

Cesta do egypta

Sakkára – rozsáhlé pohřebiště na západ od Nilu, které fungovalo po několik tisíc let. Nejznámější památkou tohoto místa je stupňovitá Džoserova pyramida, která je součástí velkého komplexu, kde podle dávné tradice probíhalo (nejen) léčení zvukem. Šahrazád nás zavedla napravo od pyramidy do objektu, kde jsou v kamenných zdech přesně zhotovené otvory (výklenky) ve tvaru kvádrů, které mají „strop“ ve tvaru kamenných válců.

Cesta do egypta

Stoupli jsme si 3 lidé ke 3 otvorům, situovaným k sobě v úhlu 90 stupňů a zpívali jsme do nich. Akustický efekt byl naprosto neuvěřitelný, rozvibroval příjemně celé tělo. (Jsem aktivní muzikant a hrála jsem v mnoha různých akustických prostředích. Toto je pro mě „zázrak v akci“…) Je mi naprosto jasné, že projektanti a stavitelé těchto budov přesně věděli, co a proč dělají, jaké materiály, úhly, vzdálenosti mají použít. Za touto budovou je ještě jedna velmi podobná se stejnou funkcí. Bohužel jsme jí nevyzkoušeli, protože na podlaze byla skládka odpadků a v koutě se tulilo asi 6 úplně maličkých štěňátek .

Přesunuli jsme se do další části, kde jsou zbytky kamenných zdí, které měly kdysi 28 výklenků, po 14 na každé straně (informace z knihy Osidova země, Stephen Mehler). Dnes jsou zachovalé pouze 4 z nich. Stoupneme si k výklenkům, dáme hlavu dovnitř a jen nasloucháme…..Zřetelně je slyšet vibrace energie, která zde prochází. Intiuitivně si uvědomuji, že vnímám sluchem, jak proudí energie ze Země do Vesmíru a naopak Každý výklenek je malinko zvukově jiný. Nejraději bych se tomu zvuku zcela oddala a bytostně spočinula v proudu Života…..

Cesta do egypta

Dle Osiridovy země: V dobách dávného Chemitu vkládal pacient hlavu do výklenků a léčitel-kněz (kněžka) stál na blízké plošince a vyluzoval sérii zvuků. Pomocí zvukových vibrací byl léčitel schopen svým vnitřním zrakem vidět holografický obraz kompletního pacientova těla. Jednalo se o určitou obdobu novodobé magnetické rezonance, pomocí které lze vidět krevní oběh, lymfatické žlázy, orgány, tkáně a proudění energie v nervovém systému. Léčitel poznal, kde má pacient nějaký blok, okamžitě se vědomě spojil s pacientem a léčebný proces mohl začít. Mnohé současné alternativní léčitelské praktiky používají tytéž principy. Hakim (otec Šahrazád) vždy tvrdil, že Sakkára byla dávným léčitelským střediskem, kde se jako léčebné médium používal zvuk. Až mnohem později, v dynastických dobách, se tato oblast stala rozlehlým pohřebištěm.

 

Jdeme přes nádvoří před pyramidou, které bylo v dávných dobách celé pokryto alabastrem, do rohu ke zbytku zdi, na jejímž vrcholku jsou posvátné kobry pro ochranu místa. Tady stojíme zády ke zdi a meditujeme. Je to energeticky velmi silné místo a opět je zde „slyšet“ vibrace Nebe-Země. Pro svou bytost vnímám tuto vibraci jako velice blahodárnou, výživnou a uklidňující.

 

Dle informací z materiálu „Okem boha Hóra“ (zdroj: www.okemboha.mysteria.cz)

Sakkára je první manifestací vysoce rozvinutých znalostí, které ovládali kněží Školy mystérií Hórova oka, jejíž trosky stojí dodnes. Byla zde postavena první pyramida na světě po potopě světa. Při její stavbě byly poprvé použity pravidelné kamenné bloky. V historii první náboženské texty psané hieroglyfickým písmem byly vytesány do jejich zdí. Byl zde postaven ohromný podzemní komplex, 12 poschodí hluboký, s místnostmi a chodbami ozdobenými prvními pálenými dlaždicemi, které kdy člověk vyrobil. V podzemních pokojích bylo nalezeno více než 40.000 alabastrových mís, váz a hrníčků

Sakkára je jedním z nejzáhadnějších míst Egypta. Její historie odkrývá ty nejneuvěřitelnější odpovědi, za nimiž stojí všestranný génius a úžasný člověk, který nechal celý komplex navrhnout a řídil jeho stavbu, architekt Imhotep, jehož jméno znamená „moudrýmuž přicházející v míru“. Byl vysoce postaveným knězem Školy mystérií Hórova oka. V historii lidstva sehrál významnou roli. Byl něčím jako ministerským předsedou, vezírem a kancléřem  faraóna Džosera, který vládl ve 3. dynastii kolem roku 2.800 př.n.l.  Imhotep se narodil 31. května jako syn architekta Kanofera a jeho ženy Khreduonkh. Několik soch ho zpodobňuje jako prostého muže oblečeného ve skromném mnišském rouchu. Je považován za otce architektury, který od dřeva a páleného jílu přešel k pravidelným kamenným blokům. Navrhl první sloupy zdobené lotosovými květy vytesanými do jejich hlavic. Používal ty nejvytříbenější detaily a harmonie Sakkáry podtrhuje jeho mistrovství. Byl prvním filozofem v historii lidstva. Věnoval se rozjímání o základních koncepcích, např. o prostoru, čase, objemu, příčinách nemoci, existenci Boha a nesmrtelnosti. Zformuloval základní teze egyptské civilizace, např. o cestě mysli k bohyni Maat, ke spravedlnosti, čestnosti, harmonii a rovnováze.

Imhotep byl první, kdo shromáždil informace o tom, jak diagnostikovat a léčit mnoho nemocí. Esculapovo žezlo, dnešní symbol medicíny, bylo Imhotepovým žezlem moci. S jeho pomocí měřil množství vitální energie, které dokázal člověk vyrábět ve svém nitru. Díky tomu zjistil, které neurální centrum nebo čakru používá nemocný k vytváření energie a v jakých buňkách se nachází elektromagnetická nerovnováha. Léčil tím, že zvyšoval frekvenci vibrací aury nebo osobního elektromagnetického pole. Znovu uvedl do rovnováhy čakry, aby mohly produkovat vitální energii, která by uzdravila nemocné orgány. Léčil pravou příčinu nemocí. Na žezlu dva hadi obkružují 7 čaker, neurálních center rozložených po těle, které přijímají a distribuují energii. Mají symbolizovat dva protisměrné pohyby a elektrické polarity, které utvářejí duální vesmír. V jejich středu je zvlněný sloup tvořený páry částic s opačným nábojem, jež se vzájemně neutralizují. Toto je jediná cesta k dosažení osvícení. Žezlo představuje kundalini, životní energii proudící páteří. Tyto znalosti odnesl čas, ale jeho tvar zůstává symbolem léčitelství.

Byl to Imhotep, kdo rozhodl, kde bude postavena Sakkára, aby mohla správně plnit své mystické poslání. Leží mezi 31° a 32° východní délky a 29° a 30° severní šířky, čili v místech, kde byly v následujících 400 letech postaveny pouze egyptské pyramidy. Je to poušť ležící 14 km na jih od Káhiry, vedle Memphisu, bývalého hlavního města Egypta.

Jeden z hlavních elektromagnetických uzlů planety, kde se koncentruje telurická energie, může být nejlépe využit k rozvibrování kamenné masy. V tomto bodě dochází k nejsilnějšímu elektromagnetickému jevu na planetě. Nachází se zde jedna z čaker planety a prochází tudy telurický proud, negativní zemský náboj nesoucí vitální energii. Hlavní spojnice tzv. Liových linií může ve velké kamenné mase bohaté na krystaly křemíku vyrobit během vibrací negativní statickou energii, která je výsledkem tření molekul. Atmosféra se nabije pozitivním proudem o síle 500 voltů na m2, což je 5x více než průměrná hodnota. Toto místo na planetě dokáže zvýšit energetické působení Imhotepovy pyramidy. Umístění Sakkáry bylo důležité pro využití pyramidy jako elektrického kondenzátoru, jenž jako nějaká anténa ukládá pozitivní energii atmosféry do křemíkových krystalů v žulových deskách, které kdysi pokrývaly její povrch.

Skutečný život se v Sakkáře odehrával pod zemí. Z tohoto vstupu v jižní hrobce můžeme pokračovat do podzemních místností a galerií a do tunelu, který končí přesně pod sloupovou vstupní galerií. Plán komplexu vypadá jako počítačový procesor. Sakkára byla prvním experimentem s tvarem pyramidy, který měl být využit k zlepšení kvantové technologie, jež měla napomoci urychlení procesu duchovního zdokonalování žáků Školy mystérií Hórova oka.

Technologie stavby byla důležitá k zvyšování vibrační frekvence žáků školy, čímž urychlovala jejich duchovní rozvoj. Umožnila žákům, aby zjistili, že existují i jiné dimenze, aby se spojili s bytostmi na vyšší úrovni a načerpali informace od učitelů, kteří vstoupili do jiné sféry. Fyzikálně tato stavba umožňovala vytvoření elektromagnetických cest, jež pomáhaly přesouvat materiál potřebný na stavbu chrámů. Sakkára vyráběla tachyonovou energii s nejvyšší frekvencí vibrací ve vesmíru. Je to neutrální energie vznikající mezi párem částic nabitých opačným elektrickým nábojem, který je vyvažuje. Protože je to neutrální energie, nepůsobí na ní odpor a tak se může pohybovat rychlostí 27x vyšší než je rychlost světla. Je to energie myšlení a vibruje vysokou frekvencí lásky. Tuto energii využíval Ježíš, když konal své velkolepé činy, které označujeme za zázraky. Dokázal, že vibrováním na vysoké frekvenci lásky dokáže mysl vytvořit tachyonovou energii, energii mysli s jejíž pomocí může člověk zvýšit vitální energii nemocných, dosáhnout jejich zázračného uzdravení a dokonce je vrátit ze světa mrtvých. Lze také zvýšit kmitočet vody a proměnit ji na víno. Každý předmět i každá bytost vibrují jinou frekvencí, která odpovídá stádiu jejich vývoje.

Sakkára vytvářela obrovské elektromagnetické pole a zvuky, jež vibrovaly na různých frekvencích. Její tvar produkoval a koncentroval energii. Spojoval elektrické částice do vlnícího se sloupu, v němž vznikala tachyonova energie. Pyramida vyráběla několik frekvencí, jež umožňovaly žákům na různých stupních vývoje, aby se na mě naladili a vibrovali na frekvenci vyšší než byla jejich obvyklá. To zvyšovalo jejich vitální energii, auru a osobní elektromagnetické pole. Zároveň je učitelé intenzivně připravovali na to, až dosáhnou 21 let a budou moci své vědomí vzít do vyšších dimenzí reality. Když se naučili ovládat vyšší hladinu vitální energie, probudila se v nich vibrace lásky, schopnost telepatie. Student začal vnímat hudbu sfér, tanec atomických částic tvořících auru, elektromagnetické pole, které kolem sebe vytváří každé lidské tělo. Kvantový stroj v Sakkáře urychloval proces duchovního rozvoje. Pomáhal začátečníkům na nižších hladinách vědomí, aby dočasně zažili zvýšení svojí frekvence. Pomocí meditace a přípravy na život v míru a harmonii a v respektu ke všemu, protože  vše je živé a propojené, proměňovali dočasné zvýšení vibrace v trvalý stav. Ti nejrozvinutější žáci setrvávali na hladinách vyšších vibrací, mohli své vědomí přesouvat v čase a prostoru, sledovat řetězec reinkarnací, jež jim umožňovali pobyt na světě. Anebo mohli vidět a vnímat reality za trojrozměrností nacházející se na dalším stupni vývoje člověka.

Při naší návštěvě Egyptského muzea v Káhiře jsme spolu s přáteli našli v jednom koutě v 1. patře velkou tyrkysovou keramickou mozaiku, složenou z malých obdélníků v pravidelném vzoru (mozaika byla za sklem). Náš kamarád nám řekl, že pochází ze Sakáry. Když jsme chviličku postáli před mozaikou, cítili jsme veliký příval energie a čím blíže jsme byli, tím to bylo silnější. Pochopitelně se nikomu z nás nechtělo odsud odejít Po spojení si souvislostí mám za to, že tento materiál zesiluje procházející energii (možná i uchovává…??), která pak se změněnou frekvencí vyzařuje do okolí. Pokud má k tomu někdo jiné přesnější vysvětlení, ráda si ho vyslechnu a nechám se obohatit.

V Sakkárském komplexu jsme mimo jiné navštívili i Tetiho pyramidu. (Zpočátku jsme ani netušili, že je to pyramida, vypadala spíš jako velká hromada písku )

Cesta do egypta

Byla to v pořadí druhá pyramida, ve které jsme byli. Vstup a přístup do ní je podobný jako do Chefrenovy pyramidy v Gíze (o tom budu psát na jiném místě). Hlavní místnost se sarkofágem působila poněkud zvláštně, vzhledem k tomu, že ze stropu „visely“ mohutné kamenné kvádry v jiné rovině, než původní stavitel zamýšlel. Spíš jsme měli chvíli pocit, že by nám to celé mohlo spadnout na hlavu. Místní průvodce nás uklidnil, že vidíme jen malý kousek z celých kvádrů, že ještě nahoru směrem ke špičce pyramidy ty kvádry pokračují v délce 3 metry !!! To nás z velké části uklidnilo (mě tedy hlavně uklidnilo, že průvodce s tím nemá evidentně žádný problém ) Pro upřesnění – v této pyramidě není jen jedna hlavní místnost se sarkofágem, ale hned vedle jsme přešli do další, která měla nižší normálně rovný strop. Zkoušeli jsme zde zpívat mantry, ale akustika nebyla příliš dobrá. Přešli jsme tedy zpět do hlavní místnosti a tady už to znělo nádherně. Pyramidy byly postaveny mimo jiné tak, aby pracovaly se zvukem, který rozvibruje kamennou masu – a z tohoto důvodu jsme v každé pyramidě hlasitě zpívali, většinou mantry nebo vlastní alikvótní tóny. Zážitek z toho zřejmě nelze dostatečně přenést do slov – napadá mě: jednota, sdílení ve společné vibraci, prvotní zvuk, řád, pokora, souznění, splynutí se zvukem a se životem, lehkost … Energie, která je při zpěvu cítit v pyramidě, se naprosto nedá srovnat s žádnou jinou stavbou ani místem. Zažila jsem zpěv i hrála jsem v několika kostelích, v několika historických budovách – ale každé jednotlivé místo přináší svou vlastní (byť krásnou) originální vibraci, která je nesrovnatelná s ostatními.

Gíza

Sfinga a Chefrenova pyramida

Dnes pro mě nastává jeden z neuvěřitelných okamžiků mého života. Stojím tváří v tvář Sfinze a třem pyramidám. Wow! Je to naprosto něco jiného, než se dívat na fotografii. Všudypřítomná energie úcty k tvůrcům, nezměrného obdivu k proporcím jednotlivých staveb a nás – malinkých človíčků….A zároveň se vynořují mlhavé vzpomínky na vlastní minulost…..

Nejdříve jdeme navštívit Sfingu. Dle pokynů Šahrazád kdo chce, může se na Sfingu naladit a obdržet osobní poselství. Myslím, že chceme všichni a dostáváme to, co právě potřebujeme pro svůj další život vědět. Nejen já si uvědomuji, že pod Sfingou jsou prostory, které jsou v této době pro nás už nepřístupné, že její účel a smysl jsou dnes záměrně zastřeny oficiálními informacemi archeologů. Vnímáme její napojení na pyramidy a obrovskou důležitost její existence. Do toho se mísí pocity smutku a marnosti nad ztracenou moudrostí civilizace, která toto vše vytvořila a používala k nejvyššímu dobru všech….zároveň s vědomím, že v dnešní době máme jedinečnou možnost si na toto vše vzpomenout a dle svých možností to uplatnit ve svém životě….

Dle informací naší průvodkyně Šahrazád a knihy Stephena Mehlera „Osiridova země“, str. 156: …Sfinga je zobrazením kombinace ženy a lvice. Sfinga reprezentuje Tefnút, Sachmet, Menhet a Maat – všechna božstva, která později egyptologové identifikovali s bohyní Lvicí. Hakim (otec Šahrazád) obzvláště zdůrazňuje totožnost Sfingy s Tefnút. Neter Nút představuje oblohu, ženské vědomí prostoru, které existovalo před veškerým hmotným stvořením. Tefnút se doslova překládá jako „Nútina slina“, který reprezentuje první projevy hmoty. Když Nút „plivla“ na Zemi, došlo ke zhmotnění Tefnút, a tím pádem je Sfinga první stavbou v Gíze.

Cesta do egypta

Dle informací z materiálu „Okem boha Hóra“ (zdroj: www.okemboha.mysteria.cz)

CHRÁMY V GÍZE

Na počátku egyptské civilizace byly stejnou stavební technikou postaveny 3 chrámy. Mají stejný architektonický styl, velmi jednoduchý a zároveň mohutný, který už později v Egyptě nebyl nikdy využit. Dva z nich stojí v Gíze. První je Chrám Sfingy, který se nachází přímo před ní a na jih od něj stojí Údolní chrám, který byl v té době obrácen směrem k Nilu. Třetím chrámem je mohutný Osirión v Abydosu.

Chrámy v Gíze se skládají z ohromných bloků, které stavitelé odstranili, aby mohli zformovat tělo Sfingy. Jen v těchto dvou egyptských chrámech byly využity takto velké kamenné kvádry. Jsou to masivní, téměř kyklopské kameny, které jsou od vnějšího světa odděleny ohromnou kamennou zdí se dvěma symetrickými vchody. Průměrná váha každého kvádru využitého ke stavbě chrámu je 50 tun. Egypťané museli ovládat nějakou usnadňující techniku, která jim pomáhala přemísťovat kamenné kvádry vysoké jako domy. Použité kamenné bloky nebyly pravidelné. Každý byl jiný. Jejich hrany byly zabroušeny do odlišných úhlů, ale bloky na ně postupně vršené do nich zapadaly na milimetr přesně. Další specifikou těchto staveb je speciální úprava rohových bloků, které tvoří součást obou stěn, jež spojují. Energie se tak může přelévat z jedné stěny stavby do druhé bez omezení. Taková podmínka si častokrát vynutila  otesání kamenů více než o 30 cm, aby přesně zapadly do rohu. Ani v organické přírodě nikde nenajdeme pravé úhly. Tyto rohy umožňovaly proudění energie a tekutin.

Tyto chrámy měly ve svém středu halu s kamennou střechou, již podpíraly gigantické, symetricky umístěné sloupy. Společně tvořily terasu, ze které byl vynikající výhled do okolní krajiny. Ani na pilířích, ani na sloupech chrámů nenalezneme ornament nebo hieroglyfy. Podlahy chrámů jsou vykládané alabastrem. Ve střeše chrámu, nad hlavní halou, byly úzké otvory, kterými procházel kužel světla, jenž ozařovat neteri (jako například sochu bohyně Sechmet v chrámu v Karnaku). Tyto chrámy byly využívány už na počátku Zep Tepi, nové doby, po potopě světa, při ceremoniích, jež vykonávali kněží Školy mystérií Hórova oka.

Ve dny rovnodennosti vystavovali na terase chrámů ve výši očí Sfingy zlatou loď. Symbol procesu vývoje člověka na Zemi, jeho reinkarnací a putování Slunce po nebi. V okolí lodi probíhaly obřady a Sfinga mezitím pozorovala východ slunce a v noci pak sledovala hvězdy souhvězdí Lva.

Při prohlídce chrámu Sfingy a Údolního chrámu se opět vrací stejný pocit jako při návštěvě Osireionu – jako kdybychom se vrátili na počátek času, kde je vše jasné, zřetelné, jednoduché, přímé a není třeba žádného dalšího vysvětlení ani ozdob.

Cesta do egypta

UMÍSTĚNÍ SFINGY

Tato tajemná a mocná socha je největším dílem, které se nám dochovalo ze starověku. Viděla kolem sebe vznikat několik kultur. Sledovala, jak se mění a zanikají. Sfinga byla postavena na velice zvláštním místě na zemi. Na pláni v Gíze, která se také nazývá Rostau ve starověké Knize mrtvých. Její tělo lvice leží paralelně s rovníkem na 30° severní šířky a téměř přesně na 30° východní délky. 30° šířky znamená, že Sfinga leží na jednom z diamagnetických bodů Země.

Dnes se ví, že okolo Země nad rovnoběžkami procházejícími 30° severní a jižní šířky a v harmonických a pravidelných vzdálenostech od nich, prochází elektromagnetická síť planety. Všechny živé organismy, nezávisle na své velikosti, mají neuralgickou soustavu, matrici zaznamenávající a harmonicky distribuující energii do celého těla. Planeta Země má kolem sebe podobnou geometricky přesnou síť složenou ze stejně vzdálených přímek, založenou na pravidelných mnohostěnech, po nichž putuje energie nutná pro její fungování. Tyto přímky se nazývají Liovy a Hartmanovy linie. Vytvářejí matrici, která má několik neuralgických bodů, kde dochází k přirozené produkci energetických vírů, které tajně využívali jednotlivci a vládci, kteří znali principy levitace a antigravitace. Tyto elektromagnetické víry jsou od sebe harmonicky odděleny a dochází na nich k magnetickým a energetickým anomáliím.

SMĚR POHLEDU SFINGY

Další záhadou je směr jejího pohledu. Její lidská hlava je otočená k východu a už tisíce let pozoruje každý východ slunce. Její oči jsou soustředěny na bod horizontu, kde vychází slunce v den rovnodennosti, na skutečný východ - na dimenzionální křižovatku. Imaginární přímka procházející Sluncem a spojující jarní a podzimní rovnodennost se v dnešní době využívá k měření kosmického roku, precese rovnodenností podle vychýlení jejího úhlu. Ten se každých 72 let posune o 1°. O 30° se posune jednou za 2.160 let a o 360° každých 25.920 let. Otočení této přímky vymezuje jeden kosmický rok, cyklus určující lidské reinkarnace a periodické katastrofy.

Pomocí stanovení přesné polohy Sfingy dokázali američtí vědci sestavit simulaci pohybu hvězd po obloze. Do počítače vložili data o pozici, jakou měla Země na své ekliptice -  dráze kolem sluneční soustavy – před 12.960 lety. Ukázalo se, že v té době pohled Sfingy, jež je soustředěn na bod na horizontu ležící přesně na východě na 30° severní šířky, směřoval do souhvězdí Lva, které každou noc zářilo na nebi. Sfinga se dívala přímo před sebe na hvězdy tvořící Lva, znamení zvěrokruhu, jímž v té době procházela Země při své cestě kolem sluneční soustavy, čímž Sfinga vysvětlila dobu svého vzniku, svou podobu a své umístění. V té době se na horizontu na 90° jižní šířky nacházelo souhvězdí Orion – 9° od meridiánu spojujícího sever a jih. A hvězda Sirius, nejpodstatnější hvězda Egypťanů, jejíž východ oznamoval příchod záplav na Nilu, byla vidět přímo nad horizontem – 14° nalevo od meridiánu.

Chefrenova pyramida

Prostřední ze třech pyramid, přímo za Sfingou. Šahrazád nás vede na místo kousek od vchodu do pyramidy na místo, kde jsou zřejmé dlouhé pravidelné rýhy v zemi (hluboké a široké cca 30 cm). Vypadá to jako naprosto přesně naplánované dílo, slovo „náhoda“ se tu použít rozhodně nedá. Šahrazád vysvětluje, že dle dávné chemitské tradice v těchto rýhách tekla voda okolo pyramidy a pod pyramidu (v tomto místě pod tuto pyramidu, ale tyto rýhy jsou nejen zde, ale i u Velké (Cheopsovy) pyramidy a jinde na planině v Gíze). Dle informací z knihy Stephena Mehlera „Osiridova země“, str. 193:

Dávní Chemiťané vyhloubili ve vápencovém podloží kilometry tunelů, z vápence, granitu a bazaltu, postavili akvadukty a vodní kanály – to vše, aby získali fenomén tekoucí vody podle vzoru přírodních vodních koryt a toků. Esovité zákruty vodních cest, které napodoboují přirozený tok řek, vytváření magnetická pole a přeměňují potencionální energii v energii kinetickou. Voda protékající skrze vyvřelou horninu plnou slídy je příčinnou toho, že kameny vibrují na vyšších frekvencích. Johann Grander prohlašuje, že tekoucí voda získává spoustu své energie z kamenů či hornin, obzvláště z vyvřelých hornin. V nádherném přírodním procestu zpětné vazby předávají vibrující kameny energii tekoucí vodě, což exponenciálně umocňuje její energii. A voda na oplátku odevzdává energii zpět kamenům, čímž způsobuje jejich vibraci na vyšší úrovni….

Cesta do egypta

Opět (pokolikáté už…) si uvědomuji, že díky výkladu Šahrazád nahlížíme na velmi rozdílný výklad historie, než je ten oficiální. Kromě naší skupiny už žádní jiní turisté v tomto místě kousek od vstupu do pyramidy nebyli a ani se zde neprocházeli…. Pro zajímavost – našla jsem zde na zemi po pár sekundách přírodní bílou pemzu. Prý není výjimkou zde běžně najít kousky mušlí a škeblí. Ještě si osaháme základní kameny pyramidy, které jsou částečně v zemi a naštěstí nebyly ukradeny. Jsou krásně hladce opracované a vyleštěné. Na špičce pyramidy je také ještě docela velká vrstva původních kamenů. Je to fantastické dílo i dnes, ale v původním stavu musela být velmi velmi působivá, zvlášť se závěrným kamenem……..

Cesta do egypta

Zvedá se vítr, je zataženo a všude víří písek. Jdeme do nitra pyramidy. Na schodech je spousta odpadků, které sem vítr zavál, a evidentně to nevypadá, že by to bylo zrovna dnes….Což ovšem „strážcům pyramidy“ nijak nevadí a v klidu nám kontrolují vstupenky….Opravdu „stylový vstup“….….Tato pyramida je moje úplně první (v tomto životě), do které vstupuji. Mám zvláštní pocit, chodba je poněkud stísněných rozměrů, je tu velmi teplo, a zanedlouho vstupujeme do místnosti. Je situovaná uprostřed základů pyramidy. Chvilku naciťujeme energie a pak spontánně vytvoříme kruh a společně zpíváme. Nemám vůbec představu o plynutí lineárního času….Zpěv manter vytváří nádherné, velmi působivé harmonické vibrace… Vůbec se nám odsud nechce, ale nedá se nic dělat. Při cestě zpět si uvědomujeme, že většina lidiček ze skupiny je už venku a že tam vlastně bylo hodně větrno…. A opravdu, už se notně setmělo a stále fouká. Museli jsme být uvnitř nejméně 45 minut lineárního času.

Jsme pozváni na návštěvu do rodiny Šahrazád, která bydlí blizoučko Sfingy. Však se také u nich na balkoně všichni fotíme se Sfingou za zády. Je to pro nás veliká čest. Tato návštěva v nás všech zanechá obrovský dojem. Zejména tím, jak spolu dokáže žít několik generací tak početné rodiny v jednom domě v lásce, v radosti, s úsměvem a tolerancí.

Cesta do egypta

V Čechách si toto vůbec nedovedu představit a neznám nikoho, kdo takto žije. Bohužel. Svědčí to mnoho o nás, o naší povaze, o našem nastavení….. Když se vracíme do našeho káhirského 5-ti hvězdičkového hotelu, připadám si poněkud zvláštně….O co větší hmotný luxus, o to DÁL mají lidi k sobě navzájem….Toto se ovšem netýká naší skupiny – tady máme k sobě všichni tak blízko, jak si jen dokážeme představit – všichni si to uvědomujeme, nesmírně si toho vážíme a užíváme si každý okamžik. Náhoda neexistuje….

Velká pyramida (Cheopsova)

Pro všechny z nás nastává nejdůležitější okamžik celé výpravy. Díky Šahrazád a Feje a díky patřičné finanční odměně všem důležitým zainteresovaným osobám máme pro sebe rezervovanou Velkou pyramidu od 6.00hod do začátku návštěvní doby (což je asi v 8,00hod). (Téhož dne večer se dozvídáme, že je velký zázrak, že se to celé podařilo dotáhnout do úspěšného konce. Prý není neobvyklé, že žádající zaplatí docela velké peníze a na poslední chvíli se dozví, že návštěva se z jakýchkoliv důvodů nekoná….Díky Bohu za ten dar!!!) Když přicházíme k pyramidě, je ještě poměrně šero a je vidět pouze malé světýlko kousek výš od základny. Už na nás čekají strážci pyramidy. Jsou mi velmi sympatičtí, evidentně se osobně znají se Šahrazád, a vyzařuje z nich skutečná nehraná důstojnost. Cítím, že si jich vážím a že oni si váží nás….Vědí, proč jsme přišli a co budeme dělat. (Být strážcem Velké pyramidy je jistě v Egyptě velká čest a není náhoda, jací lidí to dělají. Bylo by zajímavé zjistit pomocí regresní terapie, co všechno mají s pyramidou nebo s touto funkcí společného….Ale to jen takový momentální nápad )

Cesta do egypta

Pocit při vstupu do pyramidy je naprosto neopakovatelný a nedá se slovy vyjádřit. … Při průchodu Velkou galerií si uvědomuji posvátnost okamžiku….Pokolikáté už tady jdu?….Já….Moji přátelé….Kolik zasvěcenců tudy prošlo…..Jaké kvality všichni měli a prokázali je právě zde……Jak se změnil jejich život po tomto zasvěcení…..I nás čeká zasvěcení. Do jaké hloubky ovlivní můj život? Na co si vzpomenu? Co se ve mně změní? Co nového mě čeká? Co starého opustím? Uvědomím si vůbec něco? Jsem naprosto odevzdaná všem příštím okamžikům a pouze vnímám posvátnost celého prostoru i posvátnost každé vteřiny strávené zde – ve společnosti všech, kteří jsou zde se mnou……

Cesta do egypta

Přicházíme do Královy komory. Překvapuje mě její velikost a umístění sarkofágu, který není ve středu místnosti. Sarkofág je z důvěrně známé červeno-černé žuly. Uvědomuji si, že je to místo, kde mnozí zemřeli. Nenašli sílu vrátit se zpět na Zem do těla ze silných vibrací Světla a Lásky. Jak jim rozumím…. Stejně jako těm, kteří se vrátili….Usedáme na zem podél stěn a zhasne světlo. Jsme v naprosté tmě, jakou jsem ještě nikdy nezažila. Cítím se v bezpečí. Šahrazád zpívá alikvótní tóny a my zpíváme s ní. Jeden po druhém si leháme v té naprosté tmě do sarkofágu na blíže neurčenou dobu za zpěvu všech přítomných. Je to naprosto nezapomenutelný zážitek, jeden z nejsilnějších v mém životě….Nikdy na to nezapomenu, není to možné ani kdybych chtěla…Do poslední buňky mého těla prožívám, že nejsem toto tělo, nejsem moje emoce, nejsem moje myšlenky. Já Jsem…..Světlo, Láska. Připadá mi, že tam ležím celou věčnost, je to velmi příjemné, hluboké, a zároveň lehké….Všechno se ve mně mění a vůbec to neumím pojmenovat. Jen to hluboce vnímám… Po nějaké chvíli mi Šahrazád posvítí malou baterkou na tělo a opatrně mi pomáhá ven ze sarkofágu. Strávila jsem jeden z nejdůležitějších okamžiků mého života v „nejposvátnější posteli na Zemi“ (jak trefně řekl jeden můj kamarád…). Po mně jde do sarkofágu další za neustávající zpěvu. Pyramida tím zvukem celá vibruje, řekla bych, že ta vibrace je přímo hmatatelná a využíváme jeden ze způsobů, pro který byla pyramida postavena. Hluboce si uvědomuji, že toto už nikde jinde nezažiju a jak nádherný a posvátný je tento okamžik.

Cesta do egypta

Nevím, jak dlouho to trvalo, ale najednou se rozsvítilo a ještě za nějakou chvíli přicházeli do Královy komory turisté. Jistě čekali venku dlouhou frontu. Rituál pokračuje. Oni se zvědavě rozhlíží, pozorují nás…Asijští turisté jdou dokonce až k sarkofágu a fotí si dotyčného, který tam leží……Šahrazád je usměrňuje, usadí je a mohou s námi prožívat tu úžasnou vibraci. Evidentně většina (asi 95% návštěvníků) vůbec nevnímá, co se kolem nich děje, některé z nich to ruší a za chvilku odcházejí. Asi jim připadáme jako „exoti“, nedivím se. Je jen málo těch, kteří si zavřou oči a poslouchají, nebo se přidají ke zpěvu, nebo si jen sednou a napojí se. Nedovedu si vůbec představit, že bych po patřičně vystáté frontě venku (někdy i několik hodin) přišla konečně do Velké pyramidy, tam bych se vyfotila za současného zjištění, že tu celkem k vidění nic moc není a šla bych zase zpět. (A doma všem vyprávěla, že jsem TAM byla…).A takhle jsem to viděla na vlastní oči téměř u všech, kteří do pyramidy přišli…. Bytostně vnímám, jak jsme jiní….Díky Bohu za to !!!

Všichni se vystřídali a poslední si do sarkofágu lehá Feja. Všichni stojí okolo a zpívají přímo nad ní….Pak už přichází strážce a s láskou nám říká, že je čas jít. Usmívá se a VÍ….Děkujeme mu a rozumíme si i beze slov….Asi na 10 minut uvízneme ve Velké galerii, někde před námi se to ucpalo a nemůžeme jít dál….Jaký dar…..Užíváme si to plnými doušky …Nakonec se nekonečný řetěz lidí pohne oběma směry a jdeme ven… Denně prý navštíví Velkou pyramidu až 18 000 lidí. Při té rychlosti, jakou to všechno proběhnou, se ani nedivím. Když vidím tu frontu směrem dovnitř, děkuji na stotisíckrát Bohu, že jsme tam mohli být z velké části sami a jaký úžasný to byl dar pro nás pro všechny…..Ještě teď, když to píšu, cítím obrovskou vděčnost celému vesmíru. Za všechny dary, a za tenhle zvlášť.

Po návštěvě a zážitcích ve Velké pyramidě je nám všem naprosto a neoddiskutovatelně jasné, že pyramida NEBYLA postavena jako hrobka pro kohokoliv. Je to proti všem našim zkušenostem a také proti obyčejnému selskému rozumu….

Spousta lidí se ptá, PROČ a ZA JAKÝM ÚČELEM vlastně byla postavena Velká pyramida. Ze svých vlastních zdrojů (vlastní vzpomínky na některý z minulých životů a vědomé astrální cestování) mohu sdělit, že pomocí podmínek, existujících v pyramidě, jsme komunikovali s dalšími civilizacemi na jiných planetách, které nebyly ani v naší Sluneční soustavě. A zároveň velmi důležitá byla i komunikace s mateřskou planetou Zemí a i komunikace se vzdálenými místy v rámci planety Země. Pomocí pyramidy se ovládalo počasí – práce s přírodními živly na vysoké úrovni vědění. Dále se její energie druhotně používala k léčení – např. v pyramidě se nabily krystaly léčivou energií, které byly dále užívány k léčení nemocných. Pyramida na místě, na kterém stojí, ovlivňovala jak život na Zemi, nad Zemí ( komunikace s vesmírem) i pod Zemí ( komunikace s planetou). Ale to jsou jen mé vlastní, ničím vědecky nepodložené vzpomínky. Pro mě mají hodnotu, ale pro vás ostatní nemusí mít žádnou vypovídající schopnost, pochopitelně.

Protože toto téma pokládám nejen já za velmi důležité, ráda bych citovala ze dvou knih, které mohou být vodítkem k utvoření si vlastního názoru na tuto problematiku. (Anebo to celé zavrhnete jako nesmysl…..je to na vás ). Nic nikomu nechci vnucovat….

Výňatek z knihy „Osiridova země“ od Stephena S. Mehlera:

Celá Gíza je doslova prošpikována podzemními tunely. Když člověk tyto tunely podrobně zkoumá a vidí, že stěny chodeb svírají v tvrdém skalním podloží pravé úhly a jsou relativně hladké, pak jakékoiv jiné vysvětlení, které obchází možnost, že tyto stavby vznikly bez použití pokročilých technologií, zní poněkud divoce a absurdně.

Domorodá tradice jasně tvrdí, že hlavní účel těchto podzemních tunelů byl přívod vody do oblasti Gízy. Moje postřehy a zkoumání podzemních tunelů v Gíze a jasně viditelných kanálů na povrchu (viz část Chefrenova pyramida) hovoří pro to, že voda tekla z jihu a západu, takže jejím zdrojem nemohla být současná řeka Nil, která se nachází asi 12 km východně od Gízy. Celá plošina, na které se Gíza rozprostírá, se svažuje od západu na východ. Tyto tunely se možná táhnou i 40 či 50 km směrem od severu na jih a podle domorodé tradice jsou staré více než 10 000 let. Pokládám za naprosto nezbytné, že dávní Chemiťané, kteří tyto stavby vybudovali, měli k dispozici neobyčejné vědecké a stavitelské prostředky. Tak náročný projekt, jako jsou podzemní tunely a pozemní kanály a akvadukty, musí být prováděn kvůli životně důležitým reálným potřebám, nikoliv kvůli nějakým náboženským cílům.

Když Christopher Dunn ve své knize mluví o stavbě Velké pyramidy, používá tutéž logiku. Když vezmeme v úvahu neobyčejnou přesnost a ohromnost pyramidy, materiály, které byly použity na její stavbu (granit, vápenec, bazalt), pak lze souhlasit s Dunnem, že její stavitelé používali důmyslných věd a nástrojů a zbudovali něco, co muselo mít jak praktický, tak spirituální účel. Dunn pohlíží na Velkou pyramidu jako na elektrárnu. Jeho teorie je jedna z mála, ktrá zapdá do domorodého chemitského pohledu na účel staveb Per-Neter. Dunnovy teorie o stavebních metodách a původních účelech Velké pyramidy se shodují jak s domorodou chemitskou tradicí, taks výroky dr. J.O.Kinnamana. Soudě podle nálezů, které učinil ve Velké pyramidě společně se sirem Flindersem Petriem, došel Kinnaman k závěru, že jedním z účelů této stavby byla funkce ohromné radiostanice, která mohla vysílat zprávy kamkoliv na Zemi. Christopher Dunn prohlašuje, že energie vytvořená ve Velké pyramidě mohla být vysílána jako mikrovlny a rádiové vlny, což podporuje Kinnamanovu teorii. I další výkumníci přišli v poslední době s teoriemi, že Velká pyramida sloužila jako energetický přístroj. Ukrajinský atomový fyzik dr. V. Krasnoholovec se domnívá, že Velká pyramida byla postavena hlavně proto, aby zesilovala základní energetická pole Země na subatomární, kvantové úrovni.

……….. . Hakim (otec Šahrazád Awyan) též rozhodně prohlašuje, že prostřední pyramida, kterou ve skutečnosti nepostavil žádný král, byla prvním Per-Neter vztyčenýmv Gíze. (vysvětlivka: Per-Neter znamená v překladu „dům přírody“, „dům energie“ nebo „pyramida“) Pro tento názor mluví i to, že prostřední pyramida leží na pahorku, nejvyšším místě Gízy. Zajímavé je, že pro toto Hakimovo tvrzení má podpůrné důkazy i akademická egyptologie. John Abines a Jaromír Málek uvádějí, že prostřední pyramida byla v dávných dobách známa jako „Velká pyramida“ a že nynější Velká pyramida měla jiné jméno. Tato informace může mít svůj původ v domorodých zdrojích, které se nějakým způsobem dostaly k Bainesovi a Málkovi, a jasně dokazuje, že prostřední pyramida byla v Gíze vztyčena dříve než současná Velká pyramida. Důvod, proč byla pyramida postavena na vrcholu pahorku, a nikoliv na rovince uprostřed, je to, aby se sloučila se zemí a fungovala jako seizmický ventil, rezonující a harmonizující s vnitřní vibrací Země. Christopher Dunn ve své knize o Velké pyramidě píše o podobném účelu této stavby – o rezonanci a vibraci Velké pyramidy v akustické rezonanční harmonii s přirozenou vibrací Země. Dunn taktéž mluví o Velké pyramidě jako o oscilátoru vibrujícím v akustické rezonanční harmonii s přirozeným vibračním rytmem Země. Jsem přesvědčen, že prostřední pyramida, první Per-Neter, je základní seizmický ventil, umocňující energii Země a rezonující s ní. Velká pyramida byla, podle mého soudu, postavena později v téže rezonanční frekvenci jak prostřední pyramida a dále umocňovala harmonickou rezonanci a využívala takto vzniklou energii.

V současné době existuje mnoho výzkumníků, kteří mapují současné akustické frekvence všech Per-Neter v oblasti. Domnívám se, že každý Per-Neter byl vyladěn na jinou frekvenci a že pak společně rezonovaly v celkové holistické harmonii, která je u Chemiťanů symbolizována glyfem Neter, což neznamená pouze „krásu“, jak překládají egyptologové, ale i „harmonii“, což je mnohem hlubší význam. Pořídili jsme zvukové záznamy z několika Per-Neter a otestovali jsme jejich zvukové frekvence. Akustický inženýr Thomas Danley provedl obdobnou stěžejní práci ve Velké pyramidě, zmapoval zvukové frekvence a došel k přesvědčení, že tato pyramida byla postavena z důvodu využití harmonické rezonance. Doufám, že pokračující výzkum zaměřený tímto směrem vytvoří souvislé dynamické paradigma, které obsáhne všechny funkce a účely staveb Per-Neter v oblasti.

Měla jsem to štěstí, že mám přímou zkušenost a mohla jsem si vyzkoušet prostřední pyramidu i Velkou pyramidu akusticky při alikvótním zpěvu. V obou pyramidách je znát rozdíl ve zvuku nebo spíše ve vibraci, jakou se zpěv „šíří“ prostorem a následně v pocitech, jaké tento vyvolává… Velká pyramida při porovnání vibruje daleko více, šíře, hlouběji – těžko vyjádřit slovy, nicméně intenzita prožitku je o mnoho silnější. Je to dle mého názoru dáno konstrukcí stavby a samozřejmě záměrem, s jakým tato stavba byla vybudována.

Několik výňatků z knihy „Prastaré tajemství květu života“ – kniha 2 – od Drunvalo Melchizedeka, týkající se Velké pyramidy:

Pokud byste nakreslili horizontální čáru skrze střed Země k jejímu obvodu, pak čáry směřující z těchto dvou bodů do středu Měsíce a ze středu Měsíce zpět ke středu Země tvoří přesné rozměry Velké pyramidy v Egyptě. Úhel v bodě A (kresba v knize) měří 51 stupňů, 51 minut a 24 sekund, což je přesně ten samý úhel jako u Velké pyramidy.

Jelikož Země, Měsíc a celá sluneční soustava, fyzické lidské tělo a Vejce života jsou ve vzájemném geometrickém vztahu a Velká pyramida je slučuje dohromady. A protože máme tyto tři různé úrovně vědomí, každou z nich má pyramida v sobě zakomponovanou v sobě. Je vskutku velkou mapou úrovně vědomí, které se nás týkají. Není divu, pro (z podvědomé úrovně) navštíví každý den Velkou pyramidu 18 000 lidí!

Králova komora je místnost s rozměrem druhá odmocnina z 5 – je to dokonalá místnost 1 ku 2 ku odmocnině z 5. Půdorys podlahy má dokonalý poměr 1 ku 2 a výška místnosti je přesně jedna polovina úhlopříčky podlahy.

V Králově komoře se vlastně odehrávala 2 zasvěcení. První bylo v sarkofágu. Druhé, které se obvykle uskutečnilo o mnoho let později, někdy snad dokonce i o tisíce let, se odehrávalo přesně ve středu místnosti vyznačeném polovinou délky úhlopříčky. Ve středu místnosti je 4dimenzionální objekt, který nemůžete fyzicky očima spatřit. Zdi a strop komory jsou vytvořeny přesně ze 100 kamenů. Komora byla vytvořena pro druhou úroveň vědomí a okolo našich těl máme z geometrického pohledu rovněž 100 čtverců.

Odrážeče a pohlcovače světla nad Královou komorou

Strop bezprostředně nad Královou komorou tvoří 9 obrovských kamenů (vzpomeňte si, že 9 je klíčem ke Kristovu vědomí) a přes něj se nachází série vrstev kamenů, a mezi každou vrstvou je volný prostor. Obvykle se to vysvětluje tak, že důvodem jejich postavení je to, aby se ulehčilo tlaku na plochou středu Královy komory, aby odolala zavalení. Standardní výklad říká, že Královnina komora nepotřebuje žádný z těchto zmírňovačů tlaku, protože sama má šikmou střechu. Avšak v pyramidě je ještě alespoň jedna další místnost – Studna – která šikmou střechu nemá, a mohli byste si položit otázku, proč nedali jeden z těchto takzvaných zmírňovačů tlaku i nad ni, když se nachází pod celou pyramidou a odolává o miliony tun většímu tlaku? (V této pyramidě je dva a půl milionu kamenných bloků a jejich hmotnost je obrovská.) Pokud se bavíme o pěti volných prostorech mezi vrstvami, jejich účel je evidentně jiný.

Podíváte-li se pečlivě na tyto vrstvy, jeví se do značné míry jasné, že nejsou jen pouhým prázdným prostorem k odolávání tlaku. Spodní strany jsou vyleštěny jako sklo. Vrchní strany jsou zcela nepravidelné a pokryté tmavou pěnou o tloušťce cca 6 mm. Ano, PĚNOU! Vypadá to, jako by jí tam někdo nasprejoval. Nevím, co je to za materiál, ale takhle to vypadá. Pokud se nad tím zamyslíte, povrch jako zrcadlo je směrem dolů a nepravidelný povrch pokrytý pěnou je směrem nahoru. Mně osobně se zdá, že to bylo takto navrženo proto, aby jeden povrch odrážel energii přicházející zdola a druhý pohlcoval energii přicházejí shora. Je to jako separátor. Má to ještě další funkci (téměř všechno u Egypťanů mělo víc než jeden účel): je to rovněž GENERÁTOR ZVUKU. Podíváme-li se pečlivě na tuto místnost ve vztahu s přiloženými geometrickými obrazy lidského vědomí, osvětlí se vám to…..k tomu moje osobní zkušenost, které je popsána před výňatkem z této knihy. Nedá se než naprosto souhlasit…..

Důkaz o zasvěcovací komoře (Králova komora)

Skutečnost, že se jedná o zasvěcovací komoru a nejedná se o pohřební komoru, je patrná ze 2 důvodů. První souvisí s procesem mumifikace užívaným v Egyptě. Po celé dřívější egyptské dějiny – u každého známého krále, královny, faraona, doktora, právníka nebo jiné zvláštní osoby, která byla kdy mumifikována – byl tento proces prováděn stejným způsobem. Provedli obřad, vyjmuli orgány a umístili je do čtyř hliněných nádob, pak zabalili tělo mumifikačním postupem a umístili ho do sarkofágu a zapečetili ho víkem. Odnesli sarkofág a čtyři nádoby tam, kde chtěli tělo pohřbít.

U tohoto postupu neexistovaly známé výjimky. A navíc v Králově komoře je sarkofág větší než vstupní otvor. Nemohli ho nést do místnosti, protože se tam ani vůbec nemohli dostat. Je to jeden ohromný kus žuly. Musel být umístěn do Královy komory během stavby pyramidy. To je důvod, proč je tam dosud – jinak by byl ukraden už dávno a nacházel by se v Britském muzeu nebo někde jinde. Víko zmizelo, protože mohlo být odneseno, ale sarkofág odstranit nemohli.

Dveře do Královy komory jsou malé a tunel, kterým musíte projít, abyste se sem dostali, je ještě menší, menší než sarkofág samotný. Je evidentní, že v sarkofágu nikdo pohřben nebyl. Dále také v sarkofágu nebyla nalezena žádná mumie, když byla Králova komora poprvé otevřena. Je to sice vedlejší důkaz, ale dosti silný. Další známkou toho, že je to zasvěcovací komora, je to, že do ní vedou větrací šachty. Pokud by toto místo bylo zamýšleno jako hrob, nepotřebovali by tu ve skutečnosti mít vzduch. Egyptské pohřební komory jsou tak vzduchotěsné, jak jen to jde, aby chránily mumii, a v žádné nejsou větrací kanály. Ale jak Králova, tak i Královnina komora je obě mají. Proč? Aby zajistily cirkulaci vzduchu pro lidi, kteří užívají místnost pro své obřady.

Shrnutí zasvěcovacího procesu

Nejdříve jdete do místnosti Studna k zasvěcení na vzdáleném konci tunelu a zažijete energii tmavého světla, která vede do Síně Amenti neboli do Lůna Země. Pak jdete do Královy komory, kde při zážitku energie bílého světla okusíte jsoucno celého stvoření. Nakonec jdete do Královniny komory, kde stabilizujete tento zážitek, abyste se mohli vrátit do každodenního života, abyste mohli pomoci ostatním nalézt jejich cestu. Pak čekáte dlouhou dobu. V určitý okamžik, který může nastat dokonce až v příštím životě, se vrátíte do Královy komory ke konečnému zasvěcení, což je čtyř- nebo pěti-minutový obřad, který se odehraje uprostřed místnosti. U tohoto obřadu se nakreslí ankh na třetí oko zasvěcence, aby se stvrdilo to, že je stále na cestě a že je stabilizován po dlouhé časové období.

Tímto zasvěcovacím obřadem skončila oficiální část naší výpravy. A pro většinu z nás začala nová, doposud nepoznaná část života, která je hluboce poznamenaná touto zkušeností…..

Děkuji Bohu a všem bytostem, které o nás pečovaly, podílely se a spolupracovaly na zdaru naší cesty, na procesu sebeuvědomění a transformace každé(-ho) z nás….

Děkuji, děkuji, děkuji.